Laubes Gasthaus (č.62, nájemce F.Rudl) Družstevní —Tylův dům ‚zbořeno
Bělá patřila původně k farnímu okresu Rozbělesy (Rosawitz).V rámci toho se podílela na reformaci i protireformaci.Od roku 1786
se stala částí (Lokalie) Rozběles (Rosawitz) a od roku 1852 samostatnou farností do jejíž okruhu kromě Bělé a Čech patříly
Maxičky s Kristiným Hrádkem a Králův mlýn (Königsmühle),také Škrabky (Bösegründel),Jalůvčí,Bynov a Nová Ves.Bynov a
Nová Ves mají od roku 1933 vlastní dceřiný kostel-jméno Marie (Filialkirche-Mariä Namen).
Poslední faráři v Bělé od 1918 byli: Stefan-Štěpán Davídek,Theodor Trompeter a Ernst John.Matriky vedené v Bělé jsou od roku
1788 úplné zachovalé.Starší matriky z doby příslušnosti k farnosti v Rozbělesích (Rosawitz)) jsou zachovalé od roku 1596.
Bělský kostel sv.Františka Xavera byl postaven 1784 až 1786 děčínským stavebním mistrem —stavitelem J. W.Kkoschem
(J.W.Kosch) na místě staré kaple .Kostel má jednolodní prostor,Iongitudinální prostor (Langraum), na západní straně věž,pětiboký
uzavřený oltářní prostor s obloukovou kopulí (Stichkappengewölbe) a v klenbě lodi lunety.Vnitřni vybavení je barokní
‚pocházející ze 17 a 18 století.
Hitelův kříž (Hietels Kreuz)-na hranici mezi Starou a Novou Bělou,Dienelův křiž (Dienels-oder Tümels Kreuz) v lese 1km
severně od Maxiček,Myslivcův kříž (Jägerkreuz) v lese 2km západně od Maxiček.Malá kaple bez „zaměření či
zasvěceni“(Messberichtigung) naproti hostinci „Glocke“ na Maxičkách.
Kostelní slavnost v Bělé byla do roku 1903 v den sv.Františka Xavera (1 adventní neděle) a asi od 1904 druhou Červencovou
neděli.
Bělá má od roku 1788 vlastní hřbitov,v roce 1889 byl přeložen na dnešní místo.
Škola v Bělé je doložena 1714.Tenkrát byli děti z Bělé,Čech,Bynova,Nové Vsi ‚Jalůvčí a Škrabek zapsány do školy.roku 1833
vyučoval učitel Wenzel Walter.V roce 1865 se na místě staré dřevěné školy postavila nová a naproti této v roce 1894 zřízena
druhá školní budova.Od 1903 měla Bělá pětitřídní obecnou školu.tato škola udržovala celoroční vedlejší školu v Maxičkách,kde
do roku 1872 vyučovalo pouze v zimních měsících.Ke školnímu obvodu patřily do roku 1945 Bělá,Čechy,Maxičky a Jalůvčí.
OD 17.století je v Bělé doloženo rychtářství (např. 1678 až 1689 rychtář Mathes Lerche).K rychtářství byly vzhledem k staré
sounáležitosti přiřazeny i Dolní a Horní Oldřichov (Ullgersdorf),také Bynov a Nová Ves v roce1849 a odloučeny byly až
1907,respektive v roce 1910 a staly se samostatnými.
Představeným obce starostou obce Bělá byl od roku 1914:Josef Tampe,Franz Perthen,Josef Marschner,Theophil
Schirmer,Wilhelm Behmel,Alois Seidel,Wenzel Strache.
Dobrovolní hasiči v Maxičkách od 1887 (Freiw. Feuerwehr Maxdorf Seit 1887
Katolický lidový spolek Bělá-Oldřichov (Katholischer Volksbund Biela-Ullgersdorf)
Německý spolek držitelů býků v Bělé a okolí (Deutscher Stierhaltungsverein für Biela und Umgebung)
Jednota polnohospodářů a řemeslníků v Bělé a okolí (Landw.geverbl.Vereingung für Biela und Umgebung)
Místní skupiny Německého kulturního svazu (Ortsgrupen des Deutsches Kulturverbandes)
Místní skupina III Bělá Svazu pracujících v keramice (Ostsgrupe III Biela des Verbandes der Keramik-arbeiter)
Hospodářská jednota v Bělé (Wirtschaftsvereinigung in Biela)
Před rokem 1914 místní skupina Horského spolku (Vor 1914 Ortsgruppe des Gebirgsverein)
Obyčeje
Pěvecká a hudební vystoupeni a divadelní představení Německého tělocvičného spolku se uskutečňovaly v tělocvičně.Dělničký
pěvecký a tělocvičný spolek používal sál hostince"Laubes Gasthaus“.Mimo to existoval kostelní sbor.V létě se pořádaly koncerty
v Maxičkách „Waldbad“.Bělá se podílela na velikonoční jízdě na koních farního obvodu Rozbělesy.
Obecní knihovna byla založena v roce 1921 a naposled měla 1525 svazků.
Pozoruhodnosti:
Památník pro 93 mrtvých z 1. Světové války.Myslivna č.61 děčínské vrchnosti,1785 zakoupena,dřívější lesníci Bynovského revíru
bydleli ve vlastním domě.Dále tři hájovny-Na kopci (Am Berg) ‚v Saské ulici (im Teichgraben)a na kolonce (Molcbloch).Hezké
roubené a podstávkové domy .Tampenův mlýn (Tampenmühle)-nejstarší obydlí.Početné podstávkové domy v Maxičkách.Lovecký
zámeček Kristin Hrádek.Zajímavé staré stavení Králova mlýna (Königsmühle) z roku 1826/27.Někdejší vyhlídkový pavilon pod
Škrabkami (Gaubenwändel).Tři sta let starý tis ‚23m vysoký u Terezinského mlýna.
Dějiny obce Bělá.
Nejstarší obydlené místo v Bělé (Stará Bělá) je Tampenův mlýn (Tampemnühle) č.18 ‚který byl zřízen pravděpodobně ve 13
století a byla tak účelně využita vodní síla Bělského potoka.Jednalo se o mlýn nezávislý na vrchnosti,byl spojen se svobodným
selským dvorem. Stavení které tam stálo až do roku 1945 bylo ze 16 století a neslo v kameni případně ve dřevě 1540
a1587.Doložení známí majitelé z nejstarší doby1550-1570-Bartel Stolz,kolem1600-Urban Kuntze,a 1620-1654-Bartel (či Jacob )
Stolze.Později následovali mlynářské rodiny Gaube a Tampe.Tampe měl mlýn včetně selského dvora v držení až do
roku1945.Celé území pozdější obce Bělá bylo původně součástí děčínského hrabství (Gaugrafschaft) a v roce 1305 přešlo na
děčínskou vrchnost.U této vrchnosti zůstala Bělá až do začlenění do Správy Děčína v roce 1850,mimo dobu kdy koncem 16 století
a v polovině 17 století patřila k rytířství Podmokelskému a Bynovskému.
Stará Bělá
Založení této německé vesnice následovalo pravděpodobně až po husitských válkách.Tehdy už byl nedostatek půdy k obdělávání
tak se musela využívat i údolí nad „Tampenmühle“, Této úžlabině mohla sice vzniknout jen malá hospodářství, přesto zde vznikla
lesní lánní osada.
Místní název Biela-Bělá je pravděpodobně ze staroslovanského názvu vodstva „Byela“ (bílá voda),který byl přenesen na
označení.U nejstaršího zanechaného pojmenování se 1454 psalo „Biele“a v roce 1543 „Byela“ V roce 1571 a 1581 stáva
Staré Bělé (tehdy Alte Bihle nebo Alte Bile)9 domů jejichž rodiny nosily tato jména —Adam,Artl,Hübner,Petzelt (2)
Taupigh,Teufel,Vogel a Walter.V urbáři (soupisu pozemků) z roku 1620 a 1650 je označení „Alte Bylaw“ nebo Alte Byle".
Podle berní ruly (StR) z roku 1654 měla Stará Bělá jednoho sedláka ‚šest zahradníků-malých zemědělců,a jednoho
domkáře.Vyskytovaly se tu tato jména (jména prvních dvou skupin)-Artl,Fritsch (2) ‚Haamann,Parsche,Stolze a Vogel.
V Tereziánském katastru (TK) z roku 1713 je zaznamenáno v“ Alt Byla“ 14 hospodářů,všichni pod 15 korců a jeden domkář.Byl
zde mlýn spojený se stoupou a krčma-bospoda.Chmel se pěstoval na ploše 1,2 korce.Na Müllerově mapě (Müllerschen) z roku
1720 je zaneseno označení „Alte Bile“,na josefinské mapě z roku 1781/82 označení chybí.V roce 1771 se provádělo Číslování
domů a Stará a Nová Bělá se braly dohromady.Od té doby se už Stará Bělá a Nová Bělá úředně nerozlišovali.
Nová Bělá
Tato vesnice byla založena 1520 na původně panské půdě v sousedství Staré Bělé v údolí Bělského potoka (Fällengraben)a na
horním konci nynější Saské ulice (Teichgraben).Podobné malé pruhy hospodářství jako ve staré osadě ukazují že se jedná o
připojení.Přebírá se i název.
V roce 1571 a 1581 měla „Naue Bihle nebo Newe Bile“ 15 domů.V urbáři z roku 1624 a 1650 značí osadu „Newe Bylaw" nebo
„Neue Biele“ Dleurbáře z 1624 se vyskytovaly tato jména rodin —
Tausch.Dle StR z roku 1654 bylo v Nové Bělé 13 zahradníků a 7 domkařů(asi včetně Čech).V TK. Z roku 1713 jev Neu Biele
zaznamenáno 21 hospodářů kteří vlastnili vesměs méně než 5 korců orné půdy.V Müllerově mapě z roku 1720 je osada
zaznamenána jako „Neu Bila“ a v Josefínské mapě z roku 1781/82 „Neu Biela.
Stará a Nová Bělá dohromady.
V době prokazatelně nejstaršího vyčíslení měla Stará a Nová Bělá v roce 1571 dohromady 24 domů,V roce 1654-28 domů,a v roce
1713-36 domů a 176 obyvatel.
V roce 1574 je doložena jedna panská pila,jeden mlýn(také 1756).V době Schallera,(1787),Který napsal „Alt und Neu Byla"(Stará
a Nová Bělá) měly obě osady dohromady 71 domovních čísel.Sommer (1833) charakterizoval „Byla“-Bělou jako v romantickém
údolí položenou vesnici se 76 domy 458 obyvateli.Byla tam myslivna,mlýn a vícero bělidel. Na západní straně od Nové Bělé
(Neu-Byla)stála strmá cesta-skluz na dopravu dříví (Klötzerriese) k snesení prknového dřeva z horského lesa.Do roku 1848 byl
počet domů zvýšen na 79 a počet obyvatel na520.
Čechy
Osada Čechy (Tscheche) se spojuje s někdejším dolem,kde se těžil železnatý pískovec.Jeho začátky léží kolem roku 1570.Domy
které tam vznikly,byly proto v matrice v Rozbělesích označovány „in der Zschechen“ a v pozemkových knihách 17 století"Auf
der Zeche“. Význam pojmenování podle Palackého z roku 1848,který psal o prvním osídlenci jménem Čech a k němuž se připojil
i Šmilauer,je proto chybný.Vedl ale v důsledku přesto k tornu ‚že se osada dnes jmenuje Čechy. V StR z roku 1654 a v TK z roku
1713Byla osada Čechy podle všeho započítána v nově Bělé. Ví se ale, že tenkrát měly Čechy jen 19 obyvatel.V Müllerově mapě
z roku 1720 se Čechy neuvádějí,naproti tornu v Josefínské mapě z roku 1781/82 je označeni „Czeike“ .Schaller uváděl „Czeche
s 9 domovními čísly a podle Sommera )1833) měly Čechy,ležící na strmém kopci ‚10domů a 55 obyvatel.1883 se vyskytovaly
mezi jinými rodiny-Arlt,Dörre,Stolz,a Wegert.
Maxičky s lesním koupalištěm ‚Králův mlýn a Kristin Hrádek.
Území katastru Maxiček je největší zachovalé,uzavřené lesní území v okrese Děčín. Prvním lidským obydlím byla asi samota
„Krummstellige-Krumme Stellige-křivá křivě postavená s dvěma sedláky (Guth a Fritschke),která ale za třicetileté války zpustla
nebyla už obnovena.Nedaleko odtud,těsně u saské hranice byl v roce 1577 poprvé zmíněn mlýn o jednom složení —Králův mlýn
(Königsmühle) co by mlýn s pilou —na potoce „Kripenbach“. V roce 1612 tam byl pilař-Jacob Beier.Mlýn sloužil do 1875,dále
jako hájovna a hospůdka do roku 1945.
Maxičky byly založeny v letech 1671 až 1683 hrabětem Maxmilianem Thunern,když tu zřídil 6 bydlišť pro lesní dělníky a
personál pro ochranu lesa.V roce 1713 tam bydlelo 39 osob.Za doby Schallera (1787)bylo 20 domů a za časů Sommera (1833) 27
domů a 178 obyvatel.Myslivna byla 1853 povýšena na hájovnu (asi sídlo lesmistra,polesného-dřive jen myslivce).Kolem roku
1876 až1880 vznikla v Maxičkách bělírna z rodinných jmen se tenkrát vyskytovalo jméno —Jäger,Ohnesorg,Richter mimo jiné.
Po první světové válce v roce 1924 byl u velkého rybníka zřízen hostinec(Waldbad)-Lesní koupaliště/Lesní lázně,který se těšil
velké oblibě.Po požáru v roce 1933 se chata u rybníka (Teichbaude) postavila znovu jako dvouposchoďový hotel.Ten byl 1942
odkoupen válečným námořnictvem k rekreaci.Od 1933 bylo v Maxičkách postaveno několik rekreačních domů-chalup.
K vybudování plánovaného lesního sídliště (parcelování 1943/44) už nedošlo.Jako třetí ve stejné vrstvě ležící patří k Maxičkám
lovecký zámeček a pozdější myslivna (Chhristianenburg)-Kristin hrádek. Byl postaven na návrší Tokaniště (Hünherhügel) blízko
saské hranice a pojmenovaný po hraběnce Christině Thunové,rozené hraběnce Hohenzollerové.
Bělá-politická obec“
Osady náležející k pozdější politické obci Bělá měly v roce 1713 234 obyvatel a v roce 1833 691 obyvatel.V roce 1849
utvořená obec Bělá (s příslušnými osadami)se mohutně rozvíjela v 19 a 20 století a to jako průmyslové místo a také jako oblíbené
bydliště .V roce 1831 vznikl v Bělé na místě panské pily s mlýnem na obilí (Mahl mühle) železný hamr/buchar z kterého později
vznikla slévárna,výroba strojů a opravářská firma Ferdinand Richter&Co.Po jeho odchodu-odstěhování se tam od roku 1872
provozovala výroba majoliky-F.Gerbing.V sedmdesátých letech byla Bělé dočasně výroba knoflíků z rostlinné slonoviny(Semen
palmy slonovníku velkoplodého (phytelephae macrocarpa)bralří Heirových-později-metallwarenfabrik-továrna na kovové zboží
Heir a John v Podmoklech-Oldřichově a v roce 1922 přeložena do Těchlovic n/L.V roce 1884 převzal produkci továrny na
majoliku Julius Dressler.Nejdříve byly v roce 1844 a 1847 zřízeny dva mlýny(Mahlmühlen)V roce 1879 byly v Bělé tři stoupy na
tříslo(Lohstamfen) a edna cihelna. Cihelna Artl na kraji kolonky (Molchloch) byla ve dvacátých letech přeložena jako parní
cihelna do přední Staré Bělé.
V průběhu industrializace v Podmoklech se Bělá a Čechy staly bydlištěm mnoha zaměstnanců.podle sčítání lidu v letech
1869,1890 a 1910 měla polit. obec Bělá 1105,1767 a 2685 obyvatel. Do roku 1910 to byly výhradně němci.
Nejčastější jména rodin-příjmení v roce 1934
V Bělé
Walter(18),heinrich(15,Fritsche(13),Richter(12),Arlt(10),Heller a Nickel (po 9),Dörre,Krumlovský,Püschel a Riedel (po
8),Hesse,Paul a Schiche (Po 7),Focke,Hille,Kunert,Kühnel,Lösel,Perthen,Plechaty,Strache,Teufel, Weber, Windrich a Zechel (po
6).
Na Čechách
Fiedler (6),Grünzner ‚Müller a Perthen (Po 4),Astler,lohre Prautsch,Schirmer,Wagner a Wolf (po 3)
V Maxíčkách
Jugel(7),Frisch a Richter ( po 6),Löbel(),Honnes a Ruhmich ( po4),Dittrich,Haudek,Hiecke a Walter )po 3).
Z Bělé pocházejí- -
Ignaz Gaube —nar .kolem 1805,zemř. V Trevíru,lékař regimentu,rytíř řádu Červeného orla (Ritter des Roten-Adler-ordens)
Franz Oppelt (nar 1843 v Maxičkách),akademický sochař, ředitel odborné školy dřevořezbářské v Boru (Leiter der
Holzschnitzerfachschulen ‚Hall i.T. a Hallein)Majitel řádu Františka Josefa.
Dozvuk
Válečné ztráty obce Bělá-pokud lze určit-117 padlých a nezvěstných(9,8% mužské populace z roku 1939)-z toho Bělá samotná
95,Čechy 5,Maxičky17.
V roce 1959 žila větší polovina bývalých obyvatel obce Bělá ve Spolkové republice Německo a menší polovina v NDR (Německé
demokratické republice).
Bělá nyní už není samostatná obec ale jako Děčín X součástí „velkého Děčína“.V roce 1961 je doložen počet obyvatel-Bělá-
1495,Čechy-218,Maxičky-106,celkem 1819. V roce 1939 to bylo 2533 obyvatel. Počet obydlených domů se snížil z 345 v roce
1939 na 315 v roce 1961
V Bělé se údajně ve 30. letech 20. století nacházela tajná tiskárna, kterou tzv. Rudí horolezci (Rote Bergsteiger) využívali k šíření
propagandistických materiálů a tím k boji proti národním socialistům.
Od 17:30 hodin bude následovat uvedení filmu »Bankgeflüster« (německy s českými titulky), který představuje výsledky česko-saského
pátrání po stopách odporu proti nacionálnímu socialismu. Autory filmu jsou děti a mládež z „Aktion Ameise“ v Drážďanech-Briesnitz.
Ti v loňském roce pátrali po tzv. „Rudých horolezcích“ (Rote Bergsteiger), jejichž tajná tiskárna se ve 30. letech 20. století v Bělé
nacházela. V tiskárně byly reprodukovány protifašistické propagandistické materiály. Dnes je tiskárna umístěna ve sbírkách pevnosti
Königstein. Mnozí členové tzv. „Rudých horolezců“ byli před 85 lety politicky aktivní a angažovali se proti národnímu socialismu. Řada z
nich byla později uvězněna nebo dokonce za to zaplatila životem, mezi nimi i tehdejší ředitel sboru Kurt Schlosser. Sbor, který je po
něm pojmenován, se dodnes odvolává na své antifašistické dědictví.